Košík je prázdný
Následující téma je trochu odlehčeně "silvestrovské". Asi před rokem se v médiích objevily zmínky o přístroji pro monitoring nízkofrekvenčních elektromagnetických polí, který byl pojmenován jako "elektrosluch". To mě zaujalo a začal jsem o této problematice hledat informace.
Přesný návod přímo na popisované zařízení jsem sice tehdy nenašel, autor ho nezveřejnil, i když slibuje že na požádání ho případným zájemcům zašle. Po internetu koluje několik různých návodů na obdobný přístroj. Asi nejvíce mě zaujal plánek na webu OK1FCB: http://ok1fcb.webnode.cz/konstrukce/prijimac-nf-magnetickych-poli/
Z tohoto návodu jsem vycházel, zapojení jsem ale trochu poupravil:
Hlavní rozdíl je v koncovém zesilovači, který je místo integrovaného obvodu tranzistorový. Vyžaduje nastavení poloviny napájecího napětí na emitorech výstupních tranzistorů trimrem M15 a nastavení klidového proudu odporem okolo 200Ohmů mezi bázemi výstupních tranzistorů. Při malém odporu je v reprodukci přechodové zkreslení (které v této aplikaci není tak důležité), při zbytečně velkém odporu zase stoupá klidový proud koncového stupně. Výhodou je větší zesílení a malý šum proti IO LM386. Dále jsem intuitivně zvýšil hodnoty odporů v kolektorech prvních dvou tranzistorů kvůli snížení protékajícího proudu a snížení jejich šumu. Na prvním stupni jsem také použil tranzistor s nízkým šumem. Přiměřeně k tomu se muselo změnit nastavení jejich pracovních bodů, na kolektorových odporech by také měla být asi polovina napájecího napětí. Dále jsem zvýšil kapacity filtračních kondenzátorů a posílil oddělení jednotlivých stupňů včetně stabilizace pro vstupní zesilovač.
Feritová "anténa" je podle původního popisu, starší plochý feritový trámeček s cca 1000 závitů tenkého lakovaného drátu. Celá konstrukce je na odřezku plexiskla velikosti 7x14cm. To nebyl úplně šťastný nápad, kvůli vzájemným vazbám jsem nakonec musel přidat stínění z pocínovaného plechu včetně důkladného odstínění anténní cívky od vlastního zesilovače. Proto je cívka na obrázku schovaná pod plechem, ten ale nesmí tvořit závit nakrátko. Poté už byl přístroj použitelný, ale při větším zesílení se stále ještě rozkmitává. Jeví se to jako vysokofrekvenční kmitání, pravděpodobně budu muset ještě zablokovat další stupně zesilovače v nadakustickém pásmu. Tranzistorový zesilovač dokáže zesílit i skutečně vysokofrekvenční kmitočty, které už integrovaný obvod LM386 nezesiloval, navíc měl proti nim zablokovaný vstup. To jsem u tranzistorového koncového zesilovače podcenil. Pro využití skutečně maximální citlivosti by možná byla vhodná externí cívka vzdálená od samotného zesilovače, připojená přes dvojžilový stíněný kabel podle popisu v odkazu. Zesilovač je na univerzální destičce plošných spojů, napájení z 9V baterie.
A co je vlastně možné slyšet? V zastavěném území samozřejmě především všudypřítomné vrčení od elektrických rozvodů. Zajímavé je ale už jen samotné kolísání úrovně brumu. Nejvíc slyšitelné jsou vrchní vedení nízkého napětí, možná i díky připojeným elektronickým spotřebičům v domech. O něco slabší jsou podzemní kabely, které se často dají i poměrně přesně lokalizovat. Až překvapivě málo ruší venkovní vedení vysokého napětí, pokud nesrší vadné izolátory. Dále jsou to i nejrůznější rušící spotřebiče. Kolem továren, provozoven a obchodů je slyšet kvílení měničů a spínaných zdrojů. Zajímavé jsou nejrůznější dopravní prostředky. V autě nebo autobusu je slyšet kvílení závislé na otáčkách motoru, pravděpodobně od alternátoru. To je slyšet také vně auta, na vzdálenost pěti až deseti metrů. Kvílení a pištění od projíždějících aut možná také pochází i od nejrůznější elektroniky, počítačů a sběrnic. Uvnitř autobusů jsou výborně slyšet i pulsy připomínající zapalování, v dieselu ale pravděpodobně od commonrailových vstřikovačů. Ve starších motorových vlacích bez všudypřítomné elektroniky je téměř úplné ticho, v modernějších jednotkách, Stadlerech a Regionovách je až brutální rušení. Nejhorší v tomto směru jsou tabule a displeje informačních systémů, ty ruší i na radiových vlnách až do VKV pásem, kde znemožňují téměř jakýkoli příjem kromě nejsilnějších místních vysílačů. Mimo město ve volné přírodě je potom skutečně úplné ticho. Překvapivé byly vteřinové tiky od elektrických náramkových hodinek, stejně se projevují i další elektronické přístroje. Mobil právě komunikující s BTS dokáže téměř vystřelit sluchátka z uší :-) Zatím se mi ale nepodařilo zaslechnout přírodní zvuky ani pípání navigačních systémů popisované v odkazovaném článku, možná se to podaří po odstranění nežádoucích vazeb a samozřejmě také spíše v létě, kdy by přírodní "hvizdy" měly být silnější, nebo pokud se objeví polární záře.
Průzkum nízkofrekvenčního éteru se sice tomu klasickému nevyrovná, ale je určitě zajímavý, poučný a mnohdy i překvapivý.
Centrální adresa klubu, sídlo klubu:
Československý DX klub
Lorencova 5424, CZ-760 01 Zlín
E-mail: mail(at)dx.cz
Kontaktní adresa pro Slovenskou republiku
Ing. Jaroslav Lajda (předseda klubu a zástupce Slovenské republiky)
Bôrická cesta 49, SK-010 01 Žilina
E-mail: slovensko(at)dx.cz
(c) Československý DX klub 2015
