Kdyby už nic jiného, musí v tomto čísle každého pamětníka potěšit článek Clive Roomse Moje první rádio. Nepochybuji, že každý máme podobný příběh a detailní zážitky s ním, patří k nejcennějším, nezapomenutelným. Aniž bych se dlouze rozepisoval, nemohu nevzpomenout na rodinný superher TESLA Klasik, který mne uvedl do světa rádia na rozsazích DV - SV - KVI a KVII. Moje první přenosné rádio, které chodilo všude se mnou, bylo kabelkové Dolly z TESLY Bratislava a to mi otevřelo i cestu na VKV – OIRT. Rádio se mnou jezdívalo na internát a bylo mi průvodcem všech událostí, včetně té největší v roce 1969, kdy jsem sledoval přistání na Měsíci.

Baterie, o kterých píše autor článku, už u nás tehdy doznívaly mnohem dříve a rychleji a hlavním problémem bylo vůbec nějaké baterie koupit. Dvě třívoltové do Dolly se objevovaly jen sporadicky a řešili jsme to lépe dostupnou plochou 4,5 V, která se k rádiu prostě připevnila nesmrtelnou gumou na zavařovací sklenice (mám a používám je dodnes !). Zmíněnému modelu Mini 66 se u nás asi nejvíce podobalo rádio In70 z TESLY Kolín, které přišlo na trh v r. 1970 a bylo první, osazené integrovanými obvody, tehdy silná moderna.

Stránky s rubrikami GLOBUS a Střední vlny si obvykle vytisknu, protože žádný soubor v počítači nevyhledám a neotevřu tak rychle, jako papír, který pak mám v levém sektoru svého pracovního stolu (dle Miloslava Zajíce samozřejmě). Také si tam (zásadně měkkou) tužkou vpisuji poznámky. Někdo namítne, že stonásobky informací ze světa rozhlasu na krátkých vlnách si mohu vyhledat na netu a nemusím si předplácet časopis. Což je pravda až do té míry, že v rubrice GLOBUS mám sofistikovaný výběr od člověka z padesátiletými zkušenostmi a tato přednost není malá.

K rubrice tipů lze taky tvrdit, že jde o měsíc staré postřehy, zatímco v příslušném DX blogu či ve facebookových skupinách najdu čerstvé zprávy, jen pár hodin staré. Tato pravda je vyvážená skutečností, že v rubrice vidím shrnutí, na čem soustavně pracují kolegové se známým vybavením v mé blízkosti. A také jde o ucelený přehled, ke kterému se mohu vracet při sezonních příjmových situacích. Rubrika nezazáří a vzápětí nezapadne, je klasicky přehledně časově řazena a uložena, ostatně jako celý klubový časopis.

Tak jsem se v tomto čísle rád dověděl, že je zase aktivní Pavel Pelikán a ještě větší radost způsobila zpráva, že se Dario Monferini úspěšně zotavuje ze svého zdravotního postižení.< /p>

� �

Kdykoliv vidím obrázky lodí Mi Amigo, Ross Revenge i dalších, nejlépe v barevném provedení na lesknoucí se klidné hladině, hne to se mnou a v duchu slyším zvonec Caroline. Po půl století jde o těžkotonážní nostalgii. Setkání DJ, dnešní vzpomínkové vysílání na 648 kHz, facebookové skupiny nadšených pamětníků, to všechno nás udržuje o tom, že tato éra nemůže být zapomenuta.

Ve svých počátcích DXingu jsem hltal jakoukoliv zprávu o rádiu, resp o tom, co kde vysílá. Vlna nadšení z pirátského vysílání v 60. letech pronikla i železnou oponou a dokonce i Čs. rozhlas o tom referoval v hlavních večerních zprávách. Pamatuji, že v docela negativním smyslu a hovořilo se o tom, že Radio Caroline vysílá na kmitočtu nebezpečně blízkém naším 954 kHz. Zbystřil jsem a snažil se Caroline na SV zachytit, což se brzy podařilo. Byl to můj další a významný krok do světa dálkového příjmu.

https://www.youtube.com/watch?v=YuEZCnebecQ

U nás doma v našem časopise zrovna nepatří k mým top rubrikám, nicméně v tomto čísle jsem nepřehlédl sloupek Přečetli jsme, pojednávající o zastavení příprav veřejnoprávního rádia Lidovka. Zaujalo mne hned několik aspektů této problematiky. Třeba to dilema, zda zavádět stále nové a další programové okruhy. Možná je třeba zaplnit všechny multiplexy DAB+, aby se technicky naplnila objemná kapacita přenosu. Otázka, zda ty další při tom množství posluchač ještě vůbec najde. Znám to z televize, než projedu všechny kanály, vyprší můj vyhrazený čas ke sledování a stejně si z nabídky obvykle nevyberu.

Pokud jde o přetřásaný finanční vliv, myslel jsem, že ČRo má od letošního roku, kdy už nevyhazuje ty miliardy za AM vysílání, tolik peněz, že je může rozdávat kolemjdoucím na Vinohradské třídě. Ale asi jdou toky peněz jinými koryty.

Samotný název, jakož i určení zamýšleného programu Lidovka pro důchodce mne pobavil nejvíce. Jsem letos devátým rokem v penzi a dosud nenacházím v žánru lidovka či dechovka to pravé, co by mne oslovilo. Jak je to možné? Pokud by to byl proud taneční, jazzové a pop hudby z šedesátých let, tam bych se našel. Aniž bych podceňoval lidové písně, nebo zmíněnou dechovku (mají nepochybně a zaslouženě své početné příznivce), mám dojem, že tu jde o jakési přetrvávající klišé. Typickému důchodci se to musí líbit. Když jsem dospíval a prahl po Beatles, hrával místní obecní rozhlas Kmochovy pochody. Dnes po půl století hraje místní rozhlas Beatles a mladí se smějí, co jsou to za vykopávky. To je jen spekulace, co asi tak typického penzistu (jak toho vidláka definovat?) dnes může z muziky oslovit.

Spektrum našich zaměření s rádiem je široké, programová náplň není na prvém místě, nicméně všímáme si. Náš měsíčník přináší velmi pestrou paletu zpráv a postřehů ze světa rozhlasu. Těžko bychom hledali jiný, srovnatelný. Stojí za to, jej číst.