Košík je prázdný
Kdybychom označili za prvotní rozměr samotný poslech – dálkový příjem, pak tím druhým rozměrem bude dostatečný přísun potřebných aktuálních informací. Třetím bych označil možnost komunikace, vzájemně si sdělovat poznatky a vyměňovat zkušenosti. Hypotetický čtvrtý rozměr pak vidím jako navazování osobních vztahů a přátelství a možnosti vzájemného setkávání či navštěvování. Za vrchol čtvrtého rozměru v rámci našeho spolku považuji výroční setkání.
Kdybychom označili za prvotní rozměr samotný poslech – dálkový příjem, pak tím druhým rozměrem bude dostatečný přísun potřebných aktuálních informací. Třetím bych označil možnost komunikace, vzájemně si sdělovat poznatky a vyměňovat zkušenosti. Hypotetický čtvrtý rozměr pak vidím jako navazování osobních vztahů a přátelství a možnosti vzájemného setkávání či navštěvování. Za vrchol čtvrtého rozměru v rámci našeho spolku považuji výroční setkání.
Na počátku všeho, tedy našich spolčovacích snah, stály tehdy primitivní možnosti. Kromě dopisování měli už někteří i možnost zavolat či dovolat se z pevné linky, ale to patřilo spíš k výjimkám. Posílali jsme si psaný oběžník a brzy jsme dospěli k názoru, že pořádného fóra, v blízkém smyslu toho slova, dosáhneme až na svolaném setkání. To jsme připravili v době letních prázdnin a dovolených v hlavním městě a pro mnohé z nás to znamenalo možnost vůbec poprvé se vidět a poznat, kdo je vlastně ten, co píše, jak vypadá, jak mluví a vystupuje, co všechno se v něm z lidské stránky skrývá. Síla zážitku, když jsme poprvé spolu seděli v kruhu na koberci v jednom obýváku v Praze Lhotce a mohli spolu napřímo mluvit, mi nevymizela z mysli ani po více jak čtyřiceti letech.
Každým rokem v tuto dobu se mnozí z nás, členů klubu rozhodují, zda přijet anebo nepřijet na výroční setkání. Znamená to obětovat jeden víkend v roce svým zájmům, obhájit tento úmysl ve své rodině. Je také možnost slevit a zkrátit svou účast na jediný, hlavní jednací den, sobotu. Jsou s tím spojené náklady za cestu a ubytování, protože všechno má svou hodnotu a nic není zdarma. Zvažujeme, zda účast na tomto klubovém podniku naplní naše očekávání a jestli po návratu můžeme říct, ano, to stálo za to.
Pravidelní účastníci už vědí, koho bezpochyby na výročním setkání potkáme a kdo tam naopak téměř s jistotou nebude. U těch skalních máme jistotu, že přijedou v jakémkoliv termínu a kamkoliv. Řeknou vám, že na toto setkání se prostě ze zásady jezdí, jiní, jako třeba Tomáš, to formulují obhroublým „musel jsem ty ksichty zase vidět“. K těm, co nejezdí, patří větší část tzv. mlčící většiny předplatitelů a čtenářů časopisu, kteří se znatelně neprojevují v žádném směru, je to jejich právo a nemůžeme jim to zazlívat. Těm, kteří nad svou účastí z různých důvodů váhají, je především určena tato úvaha.
Co od setkání tohoto typu vlastně čekat? Moje letitá osobní zkušenost vycházela především ze zátěže, související s náročnou přípravou a zajištěním formálního průběhu, aby se kolegům dostalo jak možnosti se osobně projevit či prosadit, tak i kvalitního programu. Pak už většinou jen málo zbylo na osobní rozhovory a přátelská posezení. Situace se změnila poté, co jsem se vzdal svého předsednického postu a rezignoval na účast v klubovém výboru. Splnilo se mi dlouholeté přání, přijet na výroční setkání jako volný řadový člen a užít si ho podle vlastních potřeb a gusta. V obou situacích se mi ale nikdy nestalo, že bych odjížděl zklamán anebo nenaplněn a neobohacen něčím novým a příjemným. Vždycky to bylo hned několik námětů, co bych mohl nového začít, co zlepšit nebo zdokonalit, jaké vychytávky uplatnit, které nové rádio, anténu či doplněk bych si mohl pořídit, zkrátka jak se posunout dál. Kromě něčeho drobného ke koupi jsem si odvážel také příjemný pocit a řadu myšlenek a sdělení od kolegů, kamarádů, spolupracovníků v našem širokém tématu rádia, zkrátka vysoký index nažhavenosti.
K programovému standardu neodmyslitelně patří několik hodnotných přednášek či prezentací jako klubových aktivistů, tak hostů, obvykle z druhé strany, tedy profesionálů v oblasti vysílání. Je tu i prostor k interaktivní účasti zvídavých a v oblasti stěžejního zájmu jsem mnohokrát spatřil samý vrchol programu setkání. Sobotní odpoledne je šancí pro ty, kteří chtějí z oblasti vytěžit co nejvíce poznání. Bývají sestaveny řetězce individuálních cest po okolí s různými atraktivními cíly, z nichž pochopitelně stojí v popředí blízké vysílače. Tak jsme už navštívili celou řadu vysílacích středisek a zájmově blízkých technických zařízení, rozhlasových studií, stanic rádiových služeb a neopomíjíme ani rádiovou archeologii.
Nějaký čas převládal názor, že smyslem výročního setkání, pořádaného v zimním období, je především schůzování, přednášky a rozhovory, rádia že mohou zůstat doma. To před léty zlomil Petr Vozár, když na Rumburaku hned po příjezdu s nevtíravou samozřejmostí postavil na terase stožáry s anténami a zprovoznil poslechové středisko. To zabralo a od té doby je myšlenka stále rozvíjena. K tomu přibyla společná poslechová akce pro zájemce, předcházející po dva dny vlastní setkání. Vloni v penzionu Balloon režíroval Tonda Roll asi nejvybavenější akci tohoto druhu, která pak během setkání sloužila jako centrum moderní přijímací techniky, předváděné všem účastníkům, kde dominovaly přijímače SDR. Zájem byl pochopitelně z obou stran, přidali se mnozí s vlastní technikou k porovnání, ostatní to rádi viděli a slyšeli, na místě osahali. Kde jinde zažít takovou šanci? Sám jsem tam proseděl několik hodin v soustředěném zájmu.
Vyvrcholení dobré nálady z příjemně tráveného společného času nastává za sobotního večera. Pozdní volnější témata prezentací, nejčastěji cestopisy, bývají tradičně spojeny se sklípkem, kdy je nabízeno kvalitní slovenské víno z oblasti Modry. Poté se zpravidla společnost rozdělí do užších zájmových skupinek, protože témata jsou nevyčerpatelná a na setkání se přece nejedeme vyspat, takže je jen na každém, jak dlouho vydrží. Pravidelní účastníci potvrdí, že se nikdy nekončilo zpěvem, dokážeme vždy udržet své renomé klidných a hloubavých lidí, motivovaných společným specifickým zájmem.
Výběr ubytovacích zařízení, směřující spíše ke spodní hranici přijatelnosti nepovažuji za dobré řešení. Účastníkům bych samozřejmě dopřál co nejširší volnost výběru zázemí, prostory ke společnému jednání by měly odpovídat úrovni, potřebám a zaměřením našeho spolku, které nevycházejí ze spartánských nároků zálesáka. Není nám ani třeba se podceňovat a umenšovat před pozvanými hosty. Každopádně nesdílím názor, že všude to nakonec nějak přežijeme. Naopak příjemné prostředí zcela jistě přispívá k tomu, abychom co nejlépe ocenili společenský, téměř sváteční klubový čas. Za měřítko potřebné úrovně považuji osvědčené lokality jako hotel Horník na Třech Studních, penziony Rumburak nebo Balloon a nešel bych níže ani v kompromisu s cílem poznání jiných oblastí. V devadesátých letech jsme začínali v tehdejších podmínkách se silným sociálním cítěním, účastníkům jsme propláceli polovinu cestovného, vycházeli jsme z úrovně, přijatelné možnostem studentů a důchodců. Obecně se nelze zavděčit všem, jedni budou vždy tleskat, jiní kritizovat. Za téměř tři desítky let trvání klubu se ale poměry kategoricky změnily a tehdejšími měřítky ušmudlané školy v přírodě s odpovídajícím ubytováním a nabídkou stravy dnes odradíme nejednoho váhajícího zájemce. Mohu jen doufat, že k tomuto bude v příštích letech přihlíženo.
Když jsem poprvé přijel na VyrSet, myslím že to byl Šerlich (2014) tak hned v první hodině, jsem litoval, že jsem nepřijel už vloni na Havran. Kdo přemýšlí či se stydí přijet na VyrSet, tak z vlastní zkušenosti mohu říci, že budete litovat, když nepřijdete. Je to neformální setkání bláznů praštěných rádiem :-)
Tonda :-)
Centrální adresa klubu, sídlo klubu:
Československý DX klub
Lorencova 5424, CZ-760 01 Zlín
E-mail: mail(at)dx.cz
Kontaktní adresa pro Slovenskou republiku
Ing. Jaroslav Lajda (předseda klubu a zástupce Slovenské republiky)
Bôrická cesta 49, SK-010 01 Žilina
E-mail: slovensko(at)dx.cz
(c) Československý DX klub 2015
