Košík je prázdný
Je tomu už neuvěřitelných čtyřicet let. Reportáž z první spontánní akce společného poslechu v přírodě na Horní Černé Studnici u Jablonce nad Nisou popisuje tehdejší oběžník, nahrazující klubový časopis. Dnešní ohlédnutí kontrastuje odstupem času, technického vybavení, pracovních metod, ale zároveň vnáší obdiv k tehdejšímu nadšení a obětavosti.
Přijely tři čtvrtiny členstva provizorně vzniklého a prozatímně pojmenovaného spolku průkopníků. Žádné komfortní zázemí, ještě elektronkové přijímače, o to více radosti z každé nově slyšené stanice. Někteří z nás se tehdy viděli vůbec poprvé, přesto k sobě měli hned velmi blízko. Mnohá přátelství pak přetrvala desítky let. S ryzím zaujetím jsme hleděli jeden druhému přes rameno, jak to dělá a v čem je dál. Atmosféra onoho víkendu se nedá snadno vylíčit, ale jedno je jisté, dosud si pamatuji celý průběh s četnými detaily a zážitky, které se už potom nikdy neopakovaly. Taková to byla síla.
Po půlnoci z pátku na sobotu jsme šli naproti k vlaku slovenským kolegům, kteří jako poslední přijížděli a nevěděli, že lépe je vystoupit na zastávce v Jabloneckých Pasekách, než na hlavním v Jablonci. Mávali jsme na ně rozčileně do oken a oni narychlo vyskočili z rozjíždějícího se vlaku. Všechna místa k ležení byla během první noci v domku Zděnka Eliáše obsazena unavenými cestovately a Zděnek sám za rozednění seděl na dvorku u stolku a ladil jihoamerické stanice na Seleně. Pěšky jsme vynášeli rádia a mnohé potřeby kilometry nahoru k chatě, kterou nám zapůjčil jablonecký radioklub Svazarmu. Jardův tehdy špičkový tuner SP201 stál na židličce u vchodu, uvnitř chaty už nezbylo místo a zvuk byl reprodukován amplionem v dřevěné skříňce, jaký používal školní rozhlas. U přijímačů jako Lambda IV nebo TESLA K13 se sedělo ve dvojicích, každý měl svá sluchátka, prožívali jsme školu DXingu. Se stavbou antén jsme neznali překážek a riskovali jsme zdraví.
Stihli jsme vyzkoušet pro příjem kamennou rozhlednu u chaty na vrcholu Horní Černé Studnice a odpoledne jsme absolvovali odborný vědomostní DX kvíz. Pochlubím se, že jsem v něm zvítězil a získal pohár – malou keramickou vázičku se symbolem Jablonce, dodnes ji schraňuji coby kultovní vzácnost. Večer někdo vběhl do chaty a rozčileně volal, aby si všichni pospíšili, že je jedinečná šance uvidět eliášův oheň. To Zděnek rozfoukával ohniště, na němž jsme posléze opékali buřty. Opodál chaty jistě dodnes stojí velký žulový balvan či malé skalisko. Ještě mnohokrát jsem to místo později navštívil, často sám, jen abych si dokázal, že se na balvan ještě dokážu bez pomůcek vyškrábat. Další noc jsme strávili venku na lehátkách, hleděli do hvězdného nebe a poslouchali. Stále se živě diskutovalo o stovkách témat, kde kdo se chtěl dovědět, získat, posunout se dál a neváhal pro to udělat cokoliv. Hlad po informacích i technice byl tenkrát nepředstavitelný. O naší akci se následně zmínily krátkým článkem okresní Noviny Jablonecka, považovali jsme to za velký úspěch. Dodanou reportáž s fotkami však odmítlo otisknout Amatérské radio.
Náš polní den jsme ještě nejméně jedenáctkrát opakovali. Radioklub po pár letech dostal politicky motivovaný zákaz zapůjčování klubovny podezřelému neregistrovanému spolku, tak jsme nacházeli přístřeší v turistické nebo soukromé chatě a když to nešlo jinak, prostě jsme zůstali dole v domku u Zděnka, kde bylo pro tyto srazy nesmírně útulno. Před jedním pravidelným červnovým polním dnem probleskla varovná zpráva, že čtvrté oddělení SNB chystá na této akci zátah a účastníci budou předvedeni k výslechům. Asi polovina pravidelných účastníků se zalekla a nepřijela, ostatní jsme až do nedělního rána stále vtipkovali, kde jsou, že pořád nejedou z toho čtvrtého oddělení, čím je uvítáme a pohostíme až dorazí. Nepřijeli, asi měli hodně jiné práce. Poslední polní den tohoto střihu se konal v roce 1989 netypicky v podnikové chatě ve Sloupu u Nového Boru. Atmosféra byla tenkrát hodně napjatá, pořád se mluvilo o tom zda a kdy to už konečně praskne. Osobně jsem se tam zamiloval. Do nového přijímače Olympia ATS-803A a zakrátko jsem si jel pro svůj kus, získaný po známosti v Liberci. Tenkrát se nekupovalo, nýbrž podplácelo a shánělo. Obrátili jsme list a začala se psát historie legálního DX klubu, v němž se polní aktivity rozdrobily do více geografických oblastí a zájmových skupin. Nadšení na počátku let devadesátých bylo rovněž obrovské a nezapomenutelné, avšak to už je zase jiná historie.
Dnes je všechno jinak, nezřídka úplně obráceně. Jsme zahrnuti vším komfortem, věčně nemáme čas, náš zájem je vlažný, váháme do čeho jít či nejít a musíme si stále pracně vybírat. Co koupit, kam vstoupit, čeho se zúčastnit. Přesto rád sleduji spontánní akce dnešní mladé generace a porovnávám. Nacházím společné prvky a těší mne to. Vždyť oni budou bez pochyb po desítkách let také nadšeně vzpomínat, jak ještě zažili analog, co bývalo slyšet a kam jezdívali za dálkovým příjmem. Ty vzpomínky je dobré hýčkat, neboť nás drží i v pozdním věku nad vodou, stávají se legendami, které pak rádi předáváme těm, co přijdou po nás.
Centrální adresa klubu, sídlo klubu:
Československý DX klub
Lorencova 5424, CZ-760 01 Zlín
E-mail: mail(at)dx.cz
Kontaktní adresa pro Slovenskou republiku
Ing. Jaroslav Lajda (předseda klubu a zástupce Slovenské republiky)
Bôrická cesta 49, SK-010 01 Žilina
E-mail: slovensko(at)dx.cz
(c) Československý DX klub 2015
