Košík je prázdný
Každá nově zachycená stanice nám udělá radost, ale pokud vysílá s malým výkonem, je úlovek o to vzácnější. Co je to však malý či nízký výkon, jak jej definovat a kde leží hranice?
Vysílaný výkon taky není jediným kritériem úspěchu. Dalšími jsou vlastnosti použité antény, fyzikální zákony šíření na daném kmitočtu a také překonaná vzdálenost. Víme, že v pásmech KV postačí výkony v řádu jednotek kilowattů, aby obkroužily svět. Přesto rozhlasové stanice pro spolehlivost dodávaného signálu vysoce nadsazují a zisk anténních systémů navíc násobí výsledný výkon třeba až na monstrózních 500 kW ERP. Nám však udělá mnohem víc radosti třeba 1 kW stanice z Jižní Ameriky i za cenu slabého přijímaného signálu v šumu a s úniky. Vyhledáváme vzácné a obtížné situace, takový je DXing.
Trochu strnulejší poměry panují v pásmu středních vln, kde pro dosah přízemní vlny je každý násobek výkonu velmi významným přínosem. Ale i tento denní dálkový příjem může být velmi zajímavou hrou s dB nad šumem, třebaže takto lovíme stanice o výkonu stovek kW na vzdálenosti stovek km. Ještě zajímavější je to pak v noci při prostorovém šíření, kdy už je to víceméně hra na přetlačování. Vyhledáváme klidné kanály a nalézáme v nich relativně slabé stanice o výkonech kolem 2 kW, třeba z Británie. Mnohem cennější kategorií jsou pak stanice LPAM s typickými výkony jednoho Wattu. To už jsme v oblasti špičkového DXingu. Podobnou kategorií je zámořský DXing, kdy při kvalitním vybavení slyšíme stanice z Asie, ale více udivující jsou signály z Ameriky, kde stanice užívají limitovaných výkonů do maxima 50 kW. Mnohdy zjistíme, že taková krátkodobě vzácně zachycená stanice, dejme tomu až ze vzdálené Argentiny, vysílá s pouhým jedním kW. Jakoby zde stonásobný výkon nehrál významnou roli mezi množstvím vlivů, potřebných k šíření signálu. Radost pak o to silnější.
Až dosud byla řeč o rozhlasových AM signálech. Ve světě nad 30 MHz, kde rozhlas užívá klasicky modulace FM, v přeneseném smyslu menších vzdáleností platí velmi podobné zkušenosti. Povrchové šíření je zde nahrazeno přímou vlnou a podaří-li se prostorové šíření těchto vln, bývá oblastně ostře vymezeno, přičemž signály mohou být silnější a ostřejší, než u AM a to s řádově nižšími výkony. Bývá to rovněž velmi zábavný DXing, přijdeme-li k přijímači v pravou chvíli či umíme-li takové situace předvídat.
Použitý druh modulace a její kmitočtová šířka má veliký vliv na odstup signálu od šumového pozadí, jinak řečeno, aby signál pronikl a stal se čitelným. Zde je na tom nejlépe klasická telegrafie nemodulovanou vlnou, která rozeznává pouze dva stavy (je signál a není signál). Praxe vypovídá, že zde při pokusech dosahujeme platné spojení s neuvěřitelně nízkými výkony až řádu miliwattů. Musíme samozřejmě rozlišovat pokusnictví a jistotu. To druhé předpokládá proražení nepříznivých vlivů znásobeným výkonem, aby zajistily pohodlný příjem. Pokusnictví pak umožňuje nekonečné překonávání rekordů a řadu přitažlivých prožitků z úspěchů v krajních situacích. Nekonečná zábavná hra. Současná technika digitalizace překvapivě primitivní telegrafii neumlčela ani nevyřadila ze hry, ale naopak ji zdokonalila a přiblížila nové možnosti vyžití. Kromě zavedených digitálních módů, které dnes dovedeme snadno dekódovat, máme takové hříčky, jako třeba WSPR – přenos velmi slabých signálů na velké vzdálenosti v oboru KV technikou pomalého postupného sběru vzorků. Mohl bych pokračovat dlouhým výčtem toho, co současný technický vývoj dnes do oboru rádia přináší, ale to není účelem tohoto článku.
Digitální moderna umožnila mimo jiné rozvoj automatického provozu vysílačů, dávajících nepřetržitou opakovanou zprávu – majáků. Každý stoupenec dálkového příjmu rozhlasu k nim nenajde cestu, třeba proto, že vysílaný program ho nezaujme, ale naopak odradí, nepřenášejí hudbu ani lidský hlas. Jde o to, jakým smyslem vnímáme DXing. Zda převládá romantika programové náplně stanice ze vzdálené krajiny, nebo dosaženou stanici odškrtneme a započítáme do sbírky, či ještě jinak, zda umíme vychutnat proměny rádiové vlny, šířící se přírodním prostředím každým dnem, hodinou či minutou trochu jinak. Propadneme-li této vášni, je to těžce léčitelné. Prakticky to chodí tak, že naladíme slabý signál, který se ztrácí v úniku. Mizí, aby se po chvíli znovu objevil, načež zesiluje, stává se čitelným a dá se zapisovat část relace. Trpělivě čekáme na další opakování, máme už kus informace, současně hledáme v seznamu s vizuální představou mapy s krajinou, odkud se k nám signál šíří. Po vynaloženém úsilí dostaneme jistou zprávu, že stanici postačuje výkon třeba ani ne jednoho wattu, tedy jen zlomku energie, která rozsvítí žárovičku v kapesní svítilně. A přesto je slyšet na druhém konci světa. Hledáme stále obtížnější případy, ještě slabší stanice z co nejodlehlejších končin. Víme jak na to, kdy a na jaké frekvenci.
Naše záliby v rádiu se každému promítají do jiných představ. Někteří z nás vedle příjmu propadli také vysílání. Kdo by si nechtěl vyzkoušet provozovat malý vysílač a současně pátrat, kam až se jeho signál dostane? Objíždět nejbližší okolí s rádiem, zkoumat a porovnávat a současně čekat na reporty. Odkud se kdo ozve, jaká nejdelší vzdálenost bude překonána. Námětů a inspirace je více než dost, postavit malý vysílač není obtížné, moderní technika to usnadňuje. Malý CW vysílač kolem s výkonem kolem 1 wattu lze sestavit za jedno odpoledne, dalším dílem je pak naprogramování automaticky vysílaného textu. Chceme-li jít jinou cestou, rozhlasovou, radí nám průkopníci, kteří už desítky let provozují taková vysílání zejména z Nizozemí. Stačí si opatřit potřebné součástky, vzít šroubovák a dát se do díla.
Na stránce se jednak pobavíte „vtipným“ googlovským překladem, ale hlavně zjistíte, že postavit malý rozhlasový vysílač doma lze a to v mnoha variantách.
Kdo si hraje, nezlobí. Tak dlouho poslouchal, až začal vysílat. Námětů je plno a večer v dílně nadchne mnohem více, než u televize.
Spokojíme-li se přece jen s přijímačem, kdo si sám nepostavil ten svůj, připravil se o mnohé nezapomenutelné zážitky a radosti. I dnes je stále co nového objevovat, návodům není nikdy konec. Dost jsem se divil, že i s časovačem 555 lze postavit rádio:
http://tubetime.us/index.php/2011/02/23/555-contest-entry/
Ostatně je čas karnevalů, pro mne to většinou býval čas bastlení. Tak přeji radostné chvíle s vůní kalafuny.
Centrální adresa klubu, sídlo klubu:
Československý DX klub
Lorencova 5424, CZ-760 01 Zlín
E-mail: mail(at)dx.cz
Kontaktní adresa pro Slovenskou republiku
Ing. Jaroslav Lajda (předseda klubu a zástupce Slovenské republiky)
Bôrická cesta 49, SK-010 01 Žilina
E-mail: slovensko(at)dx.cz
(c) Československý DX klub 2015
