Vrátíme se v čase zpět k technice, kterou by už bylo možné nazvat historickou. Klasický anténní ladicí článek v konfiguraci "PÍ", sloužící k impedančnímu a výkonovému přizpůsobení drátové antény k přijímači.
Přijímací techniku v posledních desetiletích ovládly antény buď elektronické, nebo drátové s anténním transformátorem, přizpůsobené pro připojení koaxiálního kabelu. Rovněž dnešní přijímače mívají nízkoimpedanční vstup. Díky jejich vysoké citlivosti nebývá problém se slabým přijímaným signálem, spíš se potýkáme s rušivým pozadím a u levnějších přijímačů s případnými parazitními signály. Vhodným doplňkem k nim bývá spíš preselektor, přídavný laděný obvod sloužící ke zvýšení selektivity.
Jiná situace ale nastane, pokud budeme poslouchat na klasickou drátovou anténu v přírodě nebo obecně v místě bez rušení a použijeme starší přijímač s klasickým vysokoimpedančním vstupem. Potom často zjistíme, že citlivost těchto přijímačů je řádově horší než u moderních a v některých případech je signál pro ně slabý. V takovém případě je výhodným doplňkem právě anténní "PÍ" článek, který umí optimálně vzájemně přizpůsobit výkonově i impedančně anténu a přijímač.
Ve starší literatuře je návodů na tyto přizpůsobovací články několik, samotné schéma je obdobné. Zde je schéma mého pí- článku:
Při pokusu o stavbu ale často v návodech chybí důležité údaje, například podrobnosti o použitých cívkách. Proto jsem stavbu anténního článku pojal jako experiment a zapojení si trochu upravil. Ve starších konstrukcích se totiž počítá výhradně s krátkovlnnými pásmy. Chtěl jsem ale vyzkoušet funkci i pro střední, případně i dlouhé vlny. To znamenalo přidat další sekce cívky s větším počtem závitů.
Ladicí kondenzátory jsou fóliové, sovětské výroby s kapacitou 2x285pF. Obě sekce jsou spojené paralelně. Samozřejmě je možné použít i jakékoli jiné, třeba i vzduchové, pouze se mi to pro tento účel zdálo zbytečné. Přepínač je otočný dvanáctipolohový jednopólový, běžně dostupný v prodejnách s elektronickými součástkami. Cívka má devět sekcí, jednotlivé části mají počty závitů 4 - 6 - 10 - 16 - 25 - 40 - 60 - 100 - 160. Kostru cívky tvoří elektrikářská plastová trubka o průměru 20mm, pro její upevnění posloužily originální držáčky. Prvních pět sekcí cívky je vinuto válcově, další dvě divoce mezi nízká čela z odřezků trubky a poslední dvě opět divoce mezi čela z plexiskla. Mezi jednotlivými sekcemi jsou mezery, jejich účelem je zmenšení vzájemného ovlivňovámí nezařazených částí cívky se zapojenými.
Anténní článek jsem zkoušel jak doma s anténou dlouhou cca 25m a uzemněním, tak i na "portable" s drátovými anténami s délkou 20 - 40m a drátovou protiváhou. Zajímavá je jedna zkušenost - na krátkých vlnách je často výsledek diskutabilní, někdy je ladění anténního článku znát, jindy je celkem jedno jestli tam je nebo není. To může být způsobeno kolísáním impedance drátové antény v závislosti na přijímaném kmitočtu. Někdy si zkrátka anténa a rádio navzájem impedančně "sednou" tak, že přizpůsobení není třeba. Zato velmi dobré výsledky byly na "delších" krátkých vlnách a především potom na středních vlnách. Zde vyhověl i doporučovaný způsob ladění - vstupní kondenzátor na straně antény nastavit na minimální kapacitu, výstupní asi na polovinu. Přepínačem se zvolí nejvhodnější odbočka cívky, výstupní kondenzátor se doladí na maximum signálu a poté se maximum pokusíme najít i na vstupním kondenzátoru. Rezonance anténního článku je výrazná a s tím spojené zvýšení úrovně přijímaného signálu také. Rovněž zajímavé byly výsledky s prutovou anténou 4m dlouhou i na krátkých vlnách. Tedy vždy v případě, kdy byla použitá anténa kratší než čtvrt vlny na přijímaném kmitočtu. S krátkou prutovou anténou ovšem ani poté nelze počítat s nějakou zázračnou účinností.
S běžnou drátovou anténou na krátkých vlnách je často vhodné ladit anténní článek opačně - vstupní kondenzátor nastavit přibližně na třetinu kapacity, výstupní na minimum. Poté najít nejvhodnější odbočku, naladit vstupní kondenzátor do rezonance a nakonec zkusit doladění výstupním kondenzátorem.
Popsaný anténní článek je možné naladit od 16m pásma přes celé krátké a střední vlny až po NDB majáky. S nižší účinností lze doladit ještě dlouhovlnný vysílač Topolná na 270kHz. Provedení a odhadnuté počty závitů cívky se tak zdají vyhovující. Pro použití na dlouhých vlnách by asi bylo nutné doplnit ještě jednu sekci cívky s 250 závity. Konstrukce je zatím prozatimní pokusná "prkénková" , ale díky dobrým výsledkům by si zasloužila definitivní přestavbu do vhodné plastové skříňky.
Jak funguje ta přepínaná cívka pí-článku je diskutabilní. V zapojení dle schématu jsou nefunkční část cívky zkratzávity. Pokud by byly ponechány volně, pak s parazitní kapacitou zase tvoří paralelní LC články. Lze použít cívku na feritu a ladit zasouváním. Má to ale zase konečnou přeladitelnost, max 1:5 takže cívky alespoň dvě, každou na jiném feritu. V každém případě jednovrstvé vinutí pro KV, křížové pro SV. Signál jde všude, takže pro seriózní funkci UN/UN 300/50 ohm, stíněné přizpůsobení i přijímač. Jenom ty výsledky jsou i tak na hranici použitelnosti. Užil jsem si své s feritkou z vyřazeného přijímače. Byly na ni čtyři vinutí a chovala se na Q-metru zcela podivně.
Upravovat na "L" článek snad ani není třeba, při stažení příslušného kondenzátoru na minimální kapacitu vlastně vznikne také. "T" článek jsem nezkoušel, rozdíly, výhody a nevýhody takové konfigurace nedokážu posoudit.
Velice dobrý článek. Co to upravit aby chodil i jako L článek??? A tak se dala "ohýbat" vysokoimpedanční LW k 50/75 ohmů vstupu.
Diskutabilní je zda L, T, Pí. Doma používám kombinace L a T článků. U T článku je to trochu jinak. Správně naladěný má minimální kapacity.
Dnes většina výrobců preferuje T články.
Doporučuji čtivo na str.13
http://om6bb.bab.sk/files/HAM%20Kniznica/Zborniky/Ine/Litomysl%20-%201989.PDF
VY 73! Láďa
Leccos ze zprivatizovaného Svazarmu lze tu a tam levně sehnat, třeba v Holicích a na četných jiných burzách. Nekupte to! A klub pionýrů v záloze asi pořád existuje. Kdo byl jednou zdrogován vůní kalafuny, těžko odvyká ... . Inu dlouhé večery, dílna láká. Nepřivřete si prsty do svěráku!
Chválím článek, protože dnes lidi už neumí pořádně bastlit. "Zlatej SVAZARM" a klub pionýrů :-)
Věčně zelené téma. Mezi anténu a rádio opravdu něco patří. To, co stále opomíjíme. Připojíme nějaký drát a ono to hraje, to je dobré, necháme to tak. Ono to hraje, daří se příjem silných stanic. Připojíme přizpůsobovací článek, preselektor a ono to hraje stejně, tak k čemu to je? Fungovat to začne na velmi slabých signálech a o ty v DXingu především jde. Šidíme se o zisk, proto jsou třeba antenní jednotky, baluny. U vysílacích antén je to jednoznačné a markantní, u přijímacích spíše skryté téma, ale neprávem opomíjené. Laděné články jsou tak jednoduché, že je zvládne každý, jak ostatně vyplývá z tohoto dobrého návodu.
Centrální adresa klubu, sídlo klubu:
Československý DX klub
Lorencova 5424, CZ-760 01 Zlín
E-mail: mail(at)dx.cz
Kontaktní adresa pro Slovenskou republiku
Ing. Jaroslav Lajda (předseda klubu a zástupce Slovenské republiky)
Bôrická cesta 49, SK-010 01 Žilina
E-mail: slovensko(at)dx.cz
(c) Československý DX klub 2015