S bolestí oznamujeme, že nás v noci na dnešek navždy opustil náš kolega Jirka Zeman z Děčína, OK1APF.

Kdybychom označili za prvotní rozměr samotný poslech – dálkový příjem, pak tím druhým rozměrem bude dostatečný přísun potřebných aktuálních informací. Třetím bych označil možnost komunikace, vzájemně si sdělovat poznatky a vyměňovat zkušenosti. Hypotetický čtvrtý rozměr pak vidím jako navazování osobních vztahů a přátelství a možnosti vzájemného setkávání či navštěvování. Za vrchol čtvrtého rozměru v rámci našeho spolku považuji výroční setkání.

Už to tu zase dlouho nebylo. Popadá mne to tradičně po Novém roce, když začne plesová sezona, to zalézám do dílny a podléhám omamné vůni kalafuny při pájení. Ve věhlasném bastlířském šuplíku jsem nalezl dva variometry, rámový a kulový.

Začal jsem dávno po dvanácté, někteří se mi smějí, přesto to nesměle zkouším. Ať si každý rozhodne, zda příjem přes vzdálené SDR je či není ten pravý DXing.

Než vám začnu přát, chci nejprve poděkovat. Vám všem, kteří jste mi byli po celý letošní rok nablízku v klubu, na telefonu, webových stránkách, na FB, v diskusních mailových konferencích a prostřednictvím dalších elektronických vymožeností, ale nejvíce ze všeho při osobních setkáních.

Kdybychom šablonovitě shrnuli typické vánoční poslechové aktivity z nedávných let, šlo by to zúžit až ke zvykovému poslechu Grimetonu na štědrý den a k silvestrovské vysílací taškařici Radia Bílá hora.

DXing nás baví, ale když ho bereme vážně, bývá to současně tvrdá řehole. U rádia musíme číhat když to chodí, pozdě večer, v noci, brzy ráno a přes den zase těžko nacházíme čas, když toho musíme denně tolik zařídit a udělat. Naštěstí dnes můžeme současně využívat techniky, o níž se nám kdysi ani nesnilo. Vidím hrozící prst a dokonce sám někdy hrozím, je to podvod nebo šance, které je škoda nevyužít? Nevedu si tabulky, nezapočítávám úlovky, zato pečlivě registruji a odděluji, kde jsem kdy to a to slyšel a proč mne to zaujalo. DXing nabývá rozměru zábavných her, když v noci zrovna nepřichází spánek, uchopím v posteli svou hračku a v tu ránu jsem v Kongsfjordu nebo v Tichomoří. Sezobávat místní stanice je na náturu potulného dálkového lovce příliš levný a nepřitažlivý způsob. Ožívám, když slyším něco slabého a nesnadného.

Na každého a na všechno jednou dojde. Stalo se v letošním pozdním parném létu, že i můj přijímač, obecně nazývaný Modrásek, putoval z krabice ven. Vlastně to už před časem, kdy jsem do něj vložil baterky a dokonce i přečetl kus návodu. Odhad možností příjmu DAB či DAB+ z mého domova nabral na významu letošním spuštěním vysílání z Krížavy. Tato lokalita pro mne bývala v dobách analogového vysílání TV a dosud s FM je dobře dosažitelná. To byla výzva.

Je tomu už neuvěřitelných čtyřicet let. Reportáž z první spontánní akce společného poslechu v přírodě na Horní Černé Studnici u Jablonce nad Nisou popisuje tehdejší oběžník, nahrazující klubový časopis. Dnešní ohlédnutí kontrastuje odstupem času, technického vybavení, pracovních metod, ale zároveň vnáší obdiv k tehdejšímu nadšení a obětavosti.

V dobách největší pirátské slávy, kdy ještě brázdily vlny Severního moře plavidla jako MeBo II nebo Ross Revenge vedl Pirátskou rubriku v tehdejším oběžníku DX REVUE Honza Obrátil z Karlových Varů. To bylo před čtyřiceti lety a dnes se mi propojily zajímavé souvislosti.