Pepa za námi pravidelně jezdíval na olomoucká setkání, kde jsme ho poznali. Skromný a přátelský kolega, výtečný technik, profesí vývojář v Tesle Litovel. Navštěvoval Vlastu Kubíčka, zkonstruoval pro něj řadu kvalitních doplňků k jeho přijímačům na míru. Neprezentoval sebe a své výsledky, předával je a pomáhal jiným. Vzácný člověk, na jakého se nezapomíná. R.I.P.

Diplomy vždy představovaly vrcholné trofeje lovců na rádiových vlnách a ocenění dosažených úspěchů. V našem klubu nabízíme už čtvrt století atraktivní diplomový program, který se bohužel propadl do naprostého nezájmu.

Neuvěřitelných padesát let. Můj život s rádiem je dokonce ještě starší. Půlstoleté výročí se týká vyvrcholení projektu Apollo, prvním přistáním na Měsíce v červenci 1969. Hodně se mi to tehdy prolínalo, byl jsem pravidelným posluchačem Hlasu Ameriky, vůbec první stanice, vysílající česky a slovensky, kterou jsem zachytil a odstaroval tak svůj DXing. VoA mne mimo jiné přivedl k zájmu o kosmické lety a Apollo mne zase utvrdilo v prospěšnosti a přinosu tohoto vysílání.

Občas se objeví zpráva o tom, co se někomu podařilo a to samozřejmě bývá vítané povzbuzení pro ostatní aktivisty i skryté čtenáře. Zkusím to z jiného konce, mně se nic nepovedlo, skoro se mi v posledních dnech vysloveně nedaří. Proč to sem vlastně píšu? Ne abych odradil, ale v problému se cílevědomě pohrabal.

Využil jsem vrácené hodiny tak, že jsem v půlnoci vyslechl statní hymnu z Dobrochova ČRo2 954 kHz, ještě pustili kus zpráv z Radiožurnálu (to by někoho zmátlo) a rázem vypnuli. Rozprostřel se mi svět tentokrát ne na stupnici, nýbrž na poloze otočného kondu. S SDR to umí každý, ale zkusit to s krystlakou, chce kus sebezapření.