Pokud vám nevnutím recenzi květnového čísla na počátku června, neznamená to ještě, že si ji odpustím o měsíc později, kdy už mezitím vyšlo další číslo. Neboť všechna vydání klubového časopisu pozorně čtu, řekl bych tak z osmdesáti procent obsahu a pořád se přesvědčuji, že dělám dobře. Vyplatí se číst hned úvodníky a v tomto případě se třeba dovědět, jak se přihlásit na klubový web dx.cz a naučit se s ním (s námi) žít. Konec všem výmluvám, sledujte denně, co se v klubu děje aktuálně.

Někdo by tvrdil, že zprávy a tipy jsou v časopise zastaralé, mně se zase líbí, jak jsou přehledně seřazené a hned úvodní sloupek rubriky Globus mne cíleně navedl k zachycení Radio Quillabamba z Peru. Pro nás středovlnné maniaky je reportáž o zapomenutém srbském vysílači pohodové čtení k nedělní kávě. Je ještě lepší doklad vzájemné spolupráce na dálkovém příjmu?

Překlad článku o dalších metodách odstraňování rušení je věčně zelené téma. Technické řešení tohoto typu je v silách každého, tak jsem se hned zamyslel nad svými letitými chátrajícími kabely. Samotným nahrazením svodů kabelem H-155 nám sice nebudou okamžitě naskakovat zachycené DXy samy do deníku, ale k vylepšení přijímacího řetězce určitě významně přispějeme. Jistě dobrý tip. Smyčkové antény a jejich zesilovače zapadají do současného technického trendu. Kdo je dosud nevyzkoušel, nemůže porovnávat, ani pomlouvat. DVB-T2 nám tluče tluče na dveře a kdo si ještě nekoupil nový televizor (já ano) má zde tip na externí přijímač. Jak pohodlné řešení oproti konvertorům UHF-VHF, které jsme s sedmdesátých letech bastlili v kuchyni s klempířskou páječkou.

Obrázky antén Chritopha Ratzera bývají tak působivé, že je mi vždy líto svého pozemku, dosud rádiově ležícího ladem. Kdy už s tím něco udělám? Já vám nevím, ale měl bych aspoň napodobovat, když už sám zázračnou anténu nevymyslím. Neméně působivý je Christophův rádiový příběh na straně 35. Kolik z našich členů a čtenářů ještě neposlalo svůj rádiový příběh? A my ostatní přicházíme o tak pěkné čtení.

Ruské rádiové památníky studené války, monstra příšerných rozměrů, mi navozují více strašidelné nálady, než obdivu. Pridněstrovsky radiotělecentr je připomíná už jen proto, že ona enkláva neblaze představuje zapomenutý sovětský skanzen. Stále dostávám kopřivku při vzpomínkách na poslech datlů OHR v širokém KV spektru. Brrrrr. Jak milá je oproti tomu vzpomínka na Hemingwayovo rádio Zenith Transoceanic z roku 1951. To bývaly poctivé elektronkové časy, kdy rušívala nanejvýš sousedova zpětná vazba. Dnes máme tolik elektroniky, že spolehlivě rušíme sami sebe a požitek z romantického KV příjmu nám pokazil dotěrný všudepřítomný internet. Ach jo.

Každá nová reklama na Klingenfussův Guide to Utilily Radio Stations mne znovu a znovu rozkolísá. Je to dost peněz, ale beztak každý měsíc nevím, jak je rozházet, proč si konečně jednou tuto pořádnou publikaci nepořídit? Máte podobné pocity?

Radio Logos 4810. To si přečtu jednou, pak znovu a potřetí a v noci se mi o tom zdá. Ano, DXer má mít své krásné sny a má se nechávat trvale ošplouchávat vlnami inspirace. Stačí si najít tu svou parketu. A věřte – nevěřte, některé sny se opravdu vyplní. Stačí se poctivě snažit třicet, čtyřicet let a je to tady.

Kdo ještě nebyl v Mariánských Lázních, samozřejmě prostřednictvím Tondova KiwiSDR, není naším hráčem první ligy. Zkusit to ale může jak expert tak začátečník a stojí to za prožitek i zkušenost. První kapitola klubového SDR se otevřela, návod jak na to vyšel, na co tedy ještě čekat?

Nepoznal jsem žádnou ztrátu, koupil jsem drát z inzerátu. To není reklama, ale s nabízeným lankem Weydemeyer jsem opravdu spokojen a už ho tahám i po lesích. Kdo z nás ještě hledá dráty, ať prohlíží inzeráty.

Zajímavá je deset let stará Petrova úvahu o vývoji DAB a DVB. Jako vždy se v předpovědích něco vyplní a něco je jinak, tipovat může opravdu každý. Já jen toporně předpovídám, že se nedožiji zániku vysílání na středních vlnách a to ne jen proto, že byste mne za tyto otravné recenze časopisu RADIO třeba brzy zabili.