DXing na středních vlnách nabývá nových možností a opět vcházíme do období klidného slunce, způsobujícího menší útlum, tedy příznivější dálkové šíření na nízkých kmitočtech. Kromě asijských a afrických stanic slyšíme i signály z druhé strany Atlantiku. Nejsilnější z nich bývají průkazné pro posouzení momentálních podmínek. Nejčastěji přijímaná stanice pak bývá označována "vlajkovou lodí" středovlnné flotily.

I ty Brute? Budou se ptát mnozí, ještě konzervativnější, než jsem já. No konečně, povzdechnou ostatní, co už dávno začali. Do světa SDR lze vstoupit hned několika dveřmi, jedněmi z nich jsou remote SDR. Zde si lze snadno a nezávazně osahat techniku, která vyplynula z digitalizace čehokoliv a způsobila nemalý převrat také v našem hobby dálkového příjmu. Nedávno avizovaný server SDR.HU nabízí hned 85 SDR přijímačů, rozmístěných po celém světě, zaměřených obecně na 0 - 30 MHz, nebo specializovaných na jednotlivá, zejména amatérská pásma. Už jen přirozená zvědavost našemu člověku nedá, aby si nevyzkoušel, co se tak dá slyšet třeba v Tasmánii. Záleží pak především na použitých anténách, jaká bude citlivost příjmu na VLF, na středních vlnách či na vyšších KV, kmitočtový obor 0 - 30 MHz je fyzikálně velmi rozličný.

Dnešní metody elektronických seznamů a přehledů, dokonce integrovaných do ovládacích programů pro SDR příjem jsou nepochybně skvělým pokrokem. Nicméně já jsem tvrdošíjně zvyklý na papírový seznam, do kterého mohu bez omezení čmárat, škrtat, zatrhovat, zvýrazňovat a vpisovat nikdy nekončící poznámky. Kromě tištěných seznamů stanic bývají pro různé příležitosti dobré ještě dílčí výběry, týkající se sezony, času a zaměření, tedy šmíráky pro konkrétní práci na dálkovém příjmu. Někdo jim říká přípravky a bývají opravdu důležité pro rychlou orientaci na pásmech, neboť podrobné seznamy někdy zápasí s nepřehledností. Protože jsem se pár dní zabýval podvečerním příjmem stanic z Asie, vytvořil jsem dílčí aktuální přehled nízkých KV pásem a myslím, že by bylo škoda, kdybych si ho nechal jen pro sebe. Hádám, že může posloužit i jako návnada kolegům, kterým tímto přeji pěkné zážitky u rádia. Vypsané stálice jsou orientační kostrou, cílem je upřesňovat a vpisovat další úlovky a poznatky. Neboli žádné vzácné DXy, ty máte teprve objevit. Připojil jsem i několik pozorování, které nepatří do Asie s předpokladem, že někoho odvedou zcela jiným směrem podle zkušenosti "kdybych nezačal večer s Asií, nikdy bych nezachytil tolik stanic ráno z Ameriky".

S dost vysokou pravděpodobností bych si mohl připsat dva nové NDB majáky s pořadovými čísly 2142 a 2143.

DX Camp Leština, který se konal o prodlouženém víkendu, byl pro mne velmi zajímavý a důležitý tím, že jsem si vyzkoušel kříženou smyčkovou anténu v méně zarušeném prostředí, než je obvyklé a chtěl jsem především vyzkoušet, zda je na tuto aktivní anténu možné zachytit i vzácnější majáky. V lidských silách samozřejmě není možné zachytit a katalogovat všechny NDB, které byly v tu dobu slyšet v reálném čase. Na to jsem si připravil pár "špeků" po kterých jsem se díval a zbytek pásma jsem si nahrál pro následující analýzu. 

Nahrávání nebylo tak jednoduché, jelikož Winradio sice disponuje možností nahrávat spektrum až do šířky 2 MHz, ale s nepoužitelným rozlišením vodopádu v řádech desítek hertzů. Aby bylo možné spolehlivě číst NDB vzdálených od sebe několik Hertzů, je nutné mít k dispozici co nejvyšší rozlišení. To je možné pouze, pokud nahráváte spektrum se šířkou pásma 20 kHz. V pásmu NDB je to poměrně hodně, ale i tak je potřeba nahrávat nějakých 13 segmentů pásma (260-520 KHz). Navíc díky možnosti přepínání směrů příjmu je nutné to samé pásmo nahrávat dvakrát. Zvolil jsem variantu, kdy jsem pásmo NDB nahrával dvakrát (aby bylo možné porovnat i změnu podmínek šíření) a to kolem 11 večer a pak ve 3 hodiny ráno.