Košík je prázdný
V posledních letech se na trhu objevilo množství levných a přitom dobře použitelných přijímačů v přenosném až kapesním provedení, umožňujících díky vestavěnému záznějovému oscilátoru i příjem SSB a telegrafie na krátkých vlnách. Obdobně je dnes možné celkem levně koupit i starší radioamatérské transceivery nižších a levnějších modelových řad. Současná turbulentní doba má za následek zvýšený zájem o krátkovlnný příjem i mezi víceméně laickými uživateli, kteří o telegrafii a především SSB modulaci nemají znalosti a snaha o naladění například radioamatérského provozu končí nezdarem. Následující řádky nejsou určeny zkušeným posluchačům, ale právě těmto začátečníkům.
Původně jsem chtěl napsat pouze " praktický popis, jak naladit SSB modulaci, pro laiky a začátečníky". Jenže po prvotních úvahách mi to trošku přerostlo přes hlavu a navíc jsem si uvědomil, že bez alespoň nejzákladnějších teoretických znalostí to zkrátka nepůjde. Teorií v první části začneme.
Zkratky SSB - single side band (jedno postranní pásmo), USB - upper side band (horní postranní pásmo), LSB - lower side band (dolní postranní pásmo) , začátečníkovi asi nic neřeknou. Nejdříve si proto vysvětlíme princip jejich vzniku. Základem je běžná amplitudová modulace, kterou známe z klasického středovlnného a krátkovlnného rozhlasu. Zapneme tedy vysílač bez jakékoli modulace, vysíláme "ticho" a na spektru nám naskočí samotná nosná vlna se jmenovitým výkonem vysílače.
Zapneme modulaci, pro začátek například čistým tónem 1kHz, jako třeba při časovém znamení a promodulujeme vysílač na maximum:
Na spektru se objeví přibližně tento obrázek - výkon samotné nosné vlny se sníží na 50% a 1kHz od ní na obě strany jsou další signály s 25% výkonu. Vypneme tón a místo něj zapneme hudební nebo hlasový signál. Stane se následující:
Na spektru je opět hlavní nosná vlna s 50% výkonu a na obě strany od ní postranní pásma s parametry odpovídajícími nízkofrekvenčnímu modulačnímu signálu. V tomto případě má idealizovaný průběh, s maximálním kmitočtem 4.5kHz, odpovídající rozhlasové amplitudové modulaci. Směrem k nižším kmitočtům je to dolní postranní pásmo, směrem k vyšším kmitočtům horní postranní pásmo. Bystřejší čtenáři už začínají tušit.
Velkou výhodou klasické amplitudové modulace je její jednoduchost na vysílací i přijímací straně. Proto se používá od počátků rozhlasu před sto lety až dodnes. Radioamatéři a profesionální služby už dávno používají SSB. Proč?
Hlavním důvodem je právě energetická náročnost a s ní spojený dosah komunikace. Amplitudová modulace i při maximálním promodulování obsahuje nosnou vlnu s 50% výkonu vysílače a dvě postranní pásma po 25% výkonu. Pro přenos informace stačí pouze jedno postranní pásmo - 75% energie tak vysíláme bez užitku do éteru. A to se ještě bavíme o plném promodulování, se snižující se úrovní modulace se to ještě zhoršuje. Když z amplitudově modulovaného signálu odřízneme nosnou vlnu a jedno postranní pásmo, získáme signál SSB. Na následujícím obrázku zůstalo zeleně vyznačené horní postranní pásmo, tedy signál USB.
A na dalším obrázku zůstalo naopak dolní postranní pásmo, vznikl signál LSB.
Výhodou signálu SSB je, že veškerá energie vysílače je využita na přenos užitečného signálu, bez modulace vysílač teoreticky nevysílá vůbec nic. Tím se sníží energetická náročnost a prodlouží dosah našeho vysílání.
Máme zde ale i několik poměrně velkých problémů a nevýhod. Především je to podstatně složitější, náročnější a dražší konstrukce vysílače. Dále nutnost použít na přijímací straně stejně vybavený transceiver nebo komunikační přijímač se zařízením zvaným BFO - beat frequency oscilator, česky záznějový oscilátor. Ten nám nahradí chybějící nosnou vlnu, kterou potřebujeme k detekci. Navíc řádově stoupají nároky na parametry přijímače - zatímco u amplitudové modulace odchylka 1kHz téměř nic neznamená, u SSB už nepřesnost 100Hz způsobí znatelnou změnu zabarvení modulace a vyšší odchylka její nesrozumitelnost. Navíc musíme zvolit to správné postranní pásmo, jinak srozumitelný signál vůbec nezískáme. Zjednodušeně řečeno - pomocný signál ze záznějového oscilátoru musíme "posadit" přesně tam kde byla původní nosná vlna. To už není úplně jednoduché. Především musíme vědět, jaké postranní pásmo zvolit,
Nejjednodušší je to u profesionálních stanic. Tedy stanic například námořních, leteckých nebo vojenských. Zde se téměř bez výjimky používá horní postranní pásmo USB. Radioamatérské stanice používají na kmitočtech nad 9MHz horní postranní pásmo USB, na kmitočtech pod 9MHz dolní postranní pásmo LSB. Není to dáno žádným příkazem nebo nařízením, je to spíš letitý a zažitý zvyk který má zřejmě původ v počátcích SSB provozu, daný kmitočtovým plánem tehdejších transceiverů a snahou o zjednodušení a zlevnění konstrukce. Výjimečně se proto můžeme setkat i s použitím opačného postranního pásma než je zvykem a není to proti předpisům.
Složitější je to s poslechem SSB provozu v pásmu občanských radiostanic. U nás je povolen na 40 kanálech klasického CB pásma a postranní pásmo je možné zvolit libovolně. Dále je při zlepšených podmínkách pro dálkové šíření slyšet i množství stanic v navazujícím nelegálním pásmu mezi CB a 10m amatérským, kde je provoz převážně opět v USB. Tím se dostáváme k pirátskému provozu, slyšitelnému na krátkých vlnách. I zde se můžeme setkat s oběma postranními pásmy, nezbývá než vyzkoušet obě možnosti.
Klasická telegrafie - CW je dnes slyšet převážně jen v amatérských pásmech. Pro její poslech se musíme odladit kousek "bokem". Zatímco u SSB hlasové modulace je nutné se co nejpřesněji naladit na původní nosnou vlnu, u telegrafie naopak potřebujeme vytvořit slyšitelný zázněj. Levné a jednodušší přijímače nemívají volbu CW, musíme tedy zvolit LSB nebo USB modulaci a odladit se na kmitočet například o 1kHz vyšší nebo nižší. Tím vznikne slyšitelný tón (zázněj) o kmitočtu 1kHz. Je jedno, zda zvolíme USB nebo LSB, vodítkem může být rušení nebo jiný signál v blízkosti žádaného, který můžeme vhodnou volbou eliminovat.
Příště budeme pokračovat praktickými příklady.
Centrální adresa klubu, sídlo klubu:
Československý DX klub
Lorencova 5424, CZ-760 01 Zlín
E-mail: mail(at)dx.cz
Kontaktní adresa pro Slovenskou republiku
Ing. Jaroslav Lajda (předseda klubu a zástupce Slovenské republiky)
Bôrická cesta 49, SK-010 01 Žilina
E-mail: slovensko(at)dx.cz
(c) Československý DX klub 2015
