Prázdniny, vedra, silný útlum, rozcestovanost, kdo by u toho vydržel sedět. Nicméně každý pokus přináší třeba drobné plody, plné zajímavostí. Tentokrát spíš z příbuzných amatérských pásem a lze je třeba nazvat silnými zážitky od slabé radiostanice. Nedávno jsem zachytil další z majáků s deklarovaným výkonem 1 mW na 3580,22 kHz. Bylo to v době západu slunce, kdy bývá na krátkou dobu aktivován (stejně tak při východu) pomocí fotočidla na svém stanovišti v lese v Lužických horách.

Denním sledováním sluneční aktity zjišťujeme, že minimum slunečního cyklu se skutečně přibližuje. V minulém týdnu už po několik dnů bylo relativní číslo slunečních skvrn 0, tzn. čisté Slunce a tomu odpovídající rádiový tok jen něco málo přes práh 70 jednotek. Takový stav vyvolává slabou ionizaci a nejmenší útlum nízké ionosféry, který je podmínkou pro dálkové šíření na nízkých kmitočtech dlouhých a středních vln. Naposledy jsme to zažili kolem roku 2009 a zdá se, že v nadcházejících zimních sezonách si to připomeneme. Takže až se zima zeptá, jaké antény jsme si vybudovali v létě ... .

Dnes se mi podařilo spojení se stanicí IY1SP, vysílající na památku pokusů Guglielma Marconiho z lodi italského námořnictva S. Martini v zátoce La Spezia v roce 1897. Tak staré je už rádio a my stárneme s ním. Někteří však stárnou vytrvale a další moje telegrafní spojení bylo s francouzkou stanicí F3AT, kterou svižným tempem obsluhoval Ivan ve svém věku 102 let! Koncesi získlal už v roce 1931. Člověka to hned povzbudí, aby se v relativním mládí kolem pětašedesáti začal více otáčet. Tolik toho na nás ještě čeká a škoda každého neposlechu.