Czechoslovak DX club
Československý DX klub - Czechoslovak DX Club
Horní 9, CZ-768 21, Kvasice, Czech Republic
Home Page of Czechoslovak DX Club mail@dx.cz
Menu
Czech English

· Hlavní strana
· O CSDXC
· Přihláška
· Co je DXing
· Klubový časopis
· Kontakty
· Klubové akce
· Klubová edice
· Diplomy
· Technika
· Předpověď šíření
· Výluky vysílačů
· Encyklopedie
· Ke stažení
· Odkazy na WWW

· Diskuzní fóra
· Emailová konference
· DX cluster
· Inzerce

· Témata
· Archív článků
· Top 10
· Statistika
Hledání

Doporučujeme
  
Anténní variace na Nachtmannovo téma.
Autor: Radio Revue 4/2003. Zveřejněno: Pátek 02.07.2004 v 14:41
Téma: Technika
Následující článek vznikl na základě inspirace z dubnového setkání CSDXC v Brně v roce 2002, kde Karel Kloupar připomněl konstrukci antény, autorsky pochází od našeho kolegy Dr. Tomáše Nachtmanna, který je už několik let na pravdě Boží. Berme proto tento článek nejen jako technický návod, ale i jako vzpomínku na neúnavného experimentátora.
Princip antény byl popsán ve Sdělovací technice 7/1988 a Tomáš na tuto anténu získal i Autorské osvědčení. Tuto anténu popsala naše DX revue 1/1992, viz obr.1 .
Principiálně jde o laděnou přijímací anténu pro krátké vlny. Svým způsobem je příbuzná anténě rámové (smyčkové), ale na rozdíl od ní tato konstrukce zpracovává především elektrickou složku
elektromagnetického radiového signálu. Plochou smyčku, kterou známe z rámové antény zde nahrazuje pahýl z TV dvojlinky, který je na jednom konci připojen k ladícímu kondenzátoru a na druhém konci zkratován. Vzhledem k tomu, že anténa je navržena k připojení do anténního vstupu přijímače pomocí koaxiálního kabelu s impedancí shodnou s impedancí anténního vstupu přijímače, je do laděného obvodu začleněn i kondenzátor C2, který má za úkol impedanční přizpůsobení anténního obvodu k nízkoimpedančnímu koaxiálnímu kabelu (typicky 50 až 75 Ohmů). Hodnota tohoto kondenzátoru je kompromisní pro celé přijímané pásmo, ale praxe ukazuje, že tato hodnota není kritická a s jednou hodnotou obsáhneme uspokojivě široké pásmo přijímaných kmitočtů laděných kondenzátorem C1. Přesto se nám ale nepodaří proladit celé KV pásmo na jeden pahýl. Tomáš proto navrhl konstrukci, kde pomocí dvou vypínačů můžeme do ladícího obvodu zapojit buď celý pahýl, nebo jen jeho část. Ladícím obvodu se pak uplatní část TV dvojlinky 300Ohm - pro nejnižší kmitočty úsek A - D, pro střední kmitočty úsek A - C, pro nejvyšší kmitočty úsek A - B. Úsek nad zkratovacím vypínačem se ale i nadále podílí na přijmu signálu, i když jeho podíl na rezonančním kmitočtu není žádný, resp. není podstatný. Konstrukce se zkratovacími vypínači je funkční, ale poměrně nešikovná na obsluhu. Nepotřebujeme-li celé KV pásmo, nabízí se možnost realizace antény jen pro nás zajímavé kmitočty.
Na popsaném principu lze konstruovat rozličné varianty této antény. Sám jsem realizoval tuto anténu jako jednopásmovou (v době minulého maxima sluneční aktivity) pro vrchní část KV pásma - cca 12 až 30 MHz. Pahýl z TV dvojlinky byl s pevnou délkou 1 m a do místa zkratu žil TV dvojlinky jsem připojil asi 3 až 5m dlouhý vodič, který přispěl k zvýšení nakmitaného VF napětí, viz obr.2.
Další variantu popsal Karel Kloupar nejen na brněnském setkání, ale i v dopise zaslaném redakci. Karel píše:
Anténa, při které jsem využil modifikaci antény Dr. Tomáše Nachtmanna, je snadno realizovatelná. Je selektivní, snadno se dolaďuje, ale neoplývá žádnými směrovými účinky. Při realizaci bylo využito popisu v publikaci CSDXC Příjem na klasických rozhlasových pásmech. Realizovat ji může ten, který vlastní dostateční množství televizní 300 ohmové dvojlinky (třeba z nějakého laciného výprodeje).
Ustřihneme si první délku dvojlinky asi okolo 5 metrů a další kusy si uděláme vždy asi o 1m kratší než předchozí, počet prvků (budeme je nazývat „závity") by měl být asi 5, v délkách 5 m, 4 m, 3 m, 2 m a 1m. Máme-li ale dostatečnou zásobu dvojlinky, je možné si připravit i větší počet „závitů" s menšími rozdíly v délkách. Na horním konci každého kusu dobře propájíme oba dráty a na dolním konci označíme vždy jeden drát jako začátek a druhý jako konec vzniklého protáhlého vertikálního závitu (anténa bude vertikální). Toto je velice důležité pro správné sestavování antény. Na nejdelší kus položíme kratší a postupně další a naposled nejkratší jednometrový „závit". Dolní konce jednotlivých kusů jsou v jedné rovině. Dvojlinky vždy na několika místech k sobě fixujeme třeba omotáním nití nebo vteřinovým lepidlem. Jednotlivé „závity" propojíme do protáhlé vertikální „cívky" - konec nejkratšího dílu spojíme se začátkem delšího atd. Dáváme přitom pozor na sled jednotlivých závitů! Na spoje připájím delší vývody, které budou sloužit jako odbočky vedené na přepínač. V mém případě jsem prostý přepínač nahradil telefonním krokovým voličem, který jde ovládat dálkově.
Hotový svazek na několika místech pevně zafixujem a vtáhneme do novodurové trubky přiměřeného průměru, přičemž neopomeneme její horní konec dobře isolovat proti vniknutí vody a vlhkosti (těsným kloboučkem nebo zalitím vhodným tmelem). Na začátek „vertikální cívky" připojíme ladící kondenzátor, na konec podobný ladící kondenzátor s přepínačem připojujícím pevné větší kapacity. Kondenzátory mohou být připojeny pomocí koaxiálního kabelu o přijatelné délce, kapacita kabelu se pak přičítá ke kapacitě ladících kondenzátorů. V této podobě pak můžeme dolaďovat naši anténu z poslechového pracoviště a odbočky volit „dálkově" pomocí krokového voliče, umístěného v malé krabičce na patě antény. Upevnění uvedené konstrukce si konstruktér zvolí podle svých možností, vertikál lze upevnit na balkóně k zábradlí, na vhodný stojan či podstavec, případně můžeme anténu na vrcholu opatřit očkem a je možné ji pak zavěsit, třeba i na nízko zavěšenou horizontální LW anténu. Neopomeňte tuto anténu dobře uzemnit. Konstrukci dále znázorňují přiložené nákresy na obr.3.
Laděním antény si sice komplikujeme nastavení celého přijímacího řetězce, ale anténa představuje, byť jednoduchý, ale přesto selektivní člen. To oceníme především ve spojení s přijímači, které nemají laděné vstupní obvody, jako např. ATS 803, ATS 909 a podobné přístroje. Ale přídavnou selektivitou nepohrdne žádný z přijímačů.
Vlastní konstrukce není nijak náročná. Ladící kondenzátory zvolíme nejlépe jako malé vzduchové, s maximální kapacitou asi 450 až 500 pF (jednoduchý či dvojitý, podle dostupnosti). Instaluje je malé plastové krabičce spolu s ostatními součástkami a přepínačem. V krabičce dále zrealizujeme potřebné spoje s koaxiálním kabelem. Anténa je principiálně navržena jako vertikální, ale v praxi se přesvědčíme, že sklopení, ani položení na horizontální linii práci antény neuškodí (nikoli však položení na zem).
Zajímavou konstrukční varianta popsané antény vznikne náhradou novodurové nosné trubky bužírkou či hadicí o vhodném průměru. Anténu pak snadno svineme a získáme tak užitečného pomocníka na cesty a DX expedice. Tuto anténu pak zavěsíme na vhodnou podpěru (strom apod.), pro funkci antény nebude vadit, zavěsíme-li ji pod mírným sklonem.
Jaký je hlavní přínos konstrukce Tomáše Nachtmanna i různých variant jeho antény? Oceníme hlavně selektivitu, napomůže nám potlačit nežádoucí signály především silných kmitočtově vzdálených vysílačů. Nakmitané napětí z této relativně malé antény není sice závratné, ale pro přijímače s menší odolností proti křížové modulaci a intermodulaci je dostačující.
Karel Kloupar, Pavel Pelikán
Článek otiskl klubový časopis Radio Revue 4/2003

 
Hodnocení článku
Hodnocení: 3.57
Hlasů: 7


Ohodnoťte tento článek:

Excelentní
Velmi dobrý
Dobrý
Průměrný
Špatný


Možnosti

 Vytisknout článek  Vytisknout článek

 Poslat známým  Poslat známým

Přidružené téma

Jak se dělá DXingRADIO revue

"Login" | | 5 komentáře | Prohledat diskuzi
Úroveň
Za obsah komentáře odpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrujte se

Re: Anténní variace na Nachtmannovo téma. (Skóre: 0)
Autor: DXer v Úterý 13.07.2004 v 16:53
K poslednímu obrázku poskládaných dvojlinek na sebe: první problém bude dnes asi KDE BOHA VZIT TU DVOJLINKU??? Napište: v Brně jsem o ní léta neslyšel.
Poznámky: ladit by šlo i varikapy, nejlíp ovšem v dvojicích zapojených proti sobě kvůli odolnosti proti silným signálům: napadá mne tuším KB113 od Tesly v čtvěřicích i šesticích jsem je viděl ve výprodeji.Nebo: ladící kondy honěné po svodu napájením motorků.
Z mech. hlediska: když to bude "na dálku" přepínatelné i laděné, mužete to strčit do novodurové trubky čouhající ze střechy, přičemž její dolní část připevníte svorníky na trám a pod to dáte právě tu ladící a přepínací část. Dírou v křidlici (tedy ve střešní krytině) to proleze právě tím klasickým plechem, co se používá na průchod antenního stožáru pro TV antény, a který patrně vlastnosti antény nezmění...
Pokud použijete jako transformátor impedance tranzistor FET, tak pak ušetříte jeden ladící kond. Po koaxu je pak reálné ladit změnou napětí i napájet ten zesilovač, a pulzy přepínat pásma...




Re: Anténní variace na Nachtmannovo téma. (Skóre: 0)
Autor: DXer v Neděle 02.10.2005 v 14:25
Tomáš Nachtmann zřejmě nebyl první, koho napadlo takto použít anténní dvoulinku jako součást rezonančního obvodu. Zde je schéma krystalky s plochou dvoulinkou publikované v Radio Constructors 1972: http://www.vintageradio.me.uk/radconnav/crystals/SWcrystal0972rc/circuit.jpg




Re: Anténní variace na Nachtmannovo téma. (Skóre: 1)
Autor: brkon v Úterý 16.12.2008 v 09:15
(O uživateli | Poslat zprávu)
Na tomto odkazu lze i dnes objednat TV dvojlinku Z=300R http://www.avelektronik.cz/katalog_detail.php?id_kategorie=437&id_katalog=2934




Reprodukce zde zveřejněných informací jen s udáním jejich původu (CSDXC)
Information published on these pages may not be reproduced unless the source (CSDXC) is mentioned.

Powered by PhpNuke Powered by Apache Powered by MySQL Powered by PHP Powered by PhpBB Really Simple Syndication

Generování stránky: 0.229 Vteřin